Kůže je se svou plochou 1,5-2 m2 a hmotností 7-10 kg největším orgánem lidského těla. Kůže má komplexní stavbu a plní rozličné funkce jako zásobní orgán, tepelný regulátor, vylučovací orgán, přijímací orgán, orgán látkové výměny a orgán smyslového vnímání. Kromě toho se podílí na tvorbě reakcí imunitního systému, resp. na imunitních funkcích a na regulaci krevního tlaku.
Kůže se dělí na tři vrstvy:
1. epidermis = pokožka
2. dermis = škára
3. subcutis = podkožní vazivo
Epidermis tvoří přechodovou plochu lidského těla vůči okolnímu prostředí. Epidermis je klasická tkáň se schopností proliferace, tedy schopností stálé obnovy.
Nejspodnější vrstva pokožky je tvořena vrstvou bazálních buněk (stratum basale = je tvořena jednou vrstvou, buňky mají kubický tvar). Právě zde dochází k buněčnému dělení a tvorbě nových buněk. Odtud buňky pomalu migrují dalšími vrstvami ve směru k povrchu kůže. Přechody mezi jednotlivými vrstvami kůže jsou plynulé. Migrace buněk od bazální vrstvy k povrchu trvá u zdravé kůže přibližně 28 dní.
První buněčná vrstva, které dosáhnou, je vrstva ostnitých buněk (stratum spinosum). Zde (stratum spinosum = je tvořena mnoha vrstvami, buňky mají vřetenovitý tvar a zplošťují se) jsou buňky spojeny mnohonásobnými „trnitými“ intracelulárními mosty (desmozony = tyčkovitá spojení, která jsou odpovědná za mechanickou stabilitu kůže). Podoba a spojení buněk propůjčují této vrstvě její název. Buňky jsou odtud až po povrch kůže obklopeny „buněčným tmelem“ nebo „buněčnou maltou“, extracelulárním lipidovým matrixem. Extracelulární lipidová mřížka je tvořen převážně lipidy (tuky) a proteiny (bílkovinami).
V další vrstvě jsou „zrnité buňky (stratum granulosum = je tvořena jednou nebo několika vrstvami, buňky jsou viditelně zploštělé). Zrnité buňky obsahují tvrdá bílkovinová tělíska zrnité struktury. Kromě toho se vyvíjejí „tvrdé“ fibrily (proteiny = bílkoviny, zde kolagen), které jsou odpovědné za zesítění keratinových vláken. Buněčná jádra degenerují a jsou spolu s intracelulárními strukturami vylučovány do extracelulární mřížky. Zde dochází k přeměně živých keratinocytů na mrtvé (zrohovatělé buňky).
Vnější vrstva je rohovou vrstvou (stratum corneum = je tvořena cca 120 – 150 vrstvami, buňky jsou velmi ploché). Nejspodnější část této vrstvy je tzv. vrstva jasných buněk (stratum lucidum) – je charakteristická efektem odrazu světla. Zde jsou buňky v těsném uspořádání. Vrstvy jsou bohaté na tuky a bílkoviny. Tímto způsobem je zaručena ochrana proti proniknutí vody a proti ztrátě vody z hloubky (jsou zde obsaženy keramidy, cholesterol, cholesterol ester, mastné kyseliny).
Čím dále putují buňky ve směru k povrchu, tím více se uvolňují buněčné vazby. Extracelulární lipidovová mřížka se částečně rozpadá. Jakmile dosáhnou buňky horní část rohové vrstvy, jsou buňky (šupinky) nepozorovaně odlučovány. Tloušťka rohové vrstvy činí cca 40 % pokožky (epidermální vrstvy).
Epidermis neobsahuje žádné cévy. Živiny se z cév škáry (dermis) dostávají difuzí (pomalým rozptýlením) do vrstev kůže bez cév. Proud živin prostupující postupně ve směru k povrchu je jedním z důvodů pro odumírání buněk epidermální vrstvy.
Zdravá rohová vrstva představuje nutnou bariéru. Obsahuje také výrazně nižší obsah vody v porovnání s epidermální vrstvou nacházející se vespodu. Funkci bariéry plní především extracelulární lipidy, které jsou uloženy mezi rohovými buňkami a jsou spojeny s rohovým obalem. Škodlivé vlivy mohou omezit funkčnost bariéry, obsah vody a transepidermální ztrátu vody.
Dýchání kůže ve smyslu vitálně nutné výměny plynů kůží neexistuje. Voda se sice pravidelně neviditelně odpařuje a v malém množství dochází k výměně plynu, ale nejedná se o žádnou vitální funkci.
Pod epidermální vrstvou se nachází dermis = škára
Dermis propůjčuje kůži její pevnost (stabilitu) a schopnost deformace (roztažitelnost). Je tvořen hustou spletí kolagenových a elastických vláken. Ty tvoří pojivovou tkáň. Kolagenová vlákna jsou odpovědná za pevnost (stabilitu) kůže.
V mládí mohou kolagenová vlákna vázat dostatek vody, přičemž se schopnost vázání vody s věkem výrazně snižuje. Elastická vlákna jsou tvořena převážně elastinem - pružným proteinem (bílkovinou) a nemohou být v průběhu života nově vytvářena. Všechna vlákna ve škáře jsou obklopena extracelulárním matrixem. Tento matrix je gelovitý, udržuje obsah vody a elektrolytu a rovněž zajišťuje elasticitu. Součástí extracelulárního matrixu je i kyselina hyaluronová. Všechny součásti mají vysokou schopnost vázání vody. Ve stáří dochází ke snižování schopnosti vázání vody.
Ve škáře se nachází výrazná cévní síť (artérie, žíly, lymfatické cévy). V pojivové tkáni se kromě toho vyskytují také příčně pruhované svaly (ovlivnitelné) a hladké svaly (neovlivnitelné).
Tloušťka škáry závisí na její poloze. Z nejvrchnější vrstvy škáry (stratum paillare) pronikají papily (kuželovité útvary) do pokožky. Toto zvětšení kontaktní plochy mezi oběma buněčnými vrstvami umožňuje dobrou výměnu kyslíku. S přibývajícím věkem se papily zplošťují, čímž klesá zásobování krevními cévami. Spojení mezi škárou a pokožkou se oslabuje.
Subcutis je tvořen volnou pojivovou tkání s uloženými tukovými buňkami, jejichž počet závisí na umístění. Rozlišujeme tzv. stavební tuk (např. na plosce nohy) a zásobovací tuk (např. tukový polštář na břiše). Podkoží představuje spojení k povrchovým fasciím těla a slouží jako izolační vrstva proti nadměrné ztrátě tepla. Umožňuje vzájemný posuv vrstev kůže. Mezi podkožím a škárou prochází síť cév a žil, které mohou sahat až hluboko do škáry.
Povrch kůže není rovný a nemá rovnoměrnou strukturu. Dlaně rukou a plosky nohou se vyznačují tím, že zde povrch kůže vykazuje linie, které jsou oddělené jemnými zahloubeními a které probíhají vzájemně paralelně. Uspořádání těchto linií je zcela unikátní, což se využívá v kriminalistice (a v současné době také v průmyslu) k identifikaci osob (otisky prstů).
Na kůži s papilárními liniemi ústí mnoho potních žláz. Na tomto typu kůže se naproti tomu nenacházejí žádné chlupy a mazové žlázy. Celý zbylý povrch kůže se vyznačuje individuálními poli. Jemná zahloubení rozdělují kůži na polygonální mnohoúhelníky, kosočtverce a lichoběžníky (pole). V hlubokých průsečících jednotlivých zahloubení vystupují chlupy a své vyústění zde mají i mazové žlázy. Na výše položených „polích“ ústí potní žlázy. Tento typ kůže nevykazuje stabilitu kůže s papilárními liniemi. Z důvodu velkého namáhání dlaní a plosek nohou (uchopování, ohmatávání, chůze, běh) je vyšší stabilita nutná. Naše tělo je vhodně uzpůsobeno a poskytuje nám „speciální“ kůži na dlaních a ploskách nohou. Měli bychom se mu odvděčit „speciální“ péčí.